Monika

Inspirujte se mým příběhem,
mojí cestou
k miniponíkům

Mám radost, když přijedu do stáje a miniponíci jen mě vidí, řehtají na mě.

Jsem šťastná, když odcházíme po 15 minutách z kruhovky/jízdárny, protože náš dnešní plán byl splněn.

Miluji chvíle, kdy spolu sedíme jen tak ve výběhu a užíváme si společně strávené chvíle.

Jsem vděčná, že se mnou předávají radost seniorům v domově pro seniory.

„Jééé, to zní krásně. To chci zažít taky.” slyším znít z Tvých úst.

Jsou to krásné chvíle plné štěstí, radosti a vděčnosti, ale nic se nestane jen tak.
Na každé cestě jsou překážky, které Tě možná srazí až na zem nebo alespoň přijde pocit, že to nemá cenu, a budeš chtít vše vzdát.
O těch svých vám právě teď povím….

Psalo se 3.12.2019, a já se stala hrdou majitelkou svého prvního koně haflinga Norise.
Věděla jsem, že to s ním nebude lehké, už při zkoušení před jeho koupí mě řádně otestoval. Ale že se během prvního společného týdne dostanu na úplné dno, jsem fakt nečekala…

Splněné sny se neprodávají, musela jsem začít hledat cestu, jak se vzájemně domluvíme. A povedlo se.
Naše cesta byla ve znamení horsemanshipu, školy Lehkosti dle Philippe Karla a změny ustájení.

Když jsem si ho vezla domů, pronesla jsem v autě, že u mě zůstane až do jeho smrti. V té době jsem netušila, že smrt přijde, tak brzy.

Vše začalo vypadat nadějně, a my jsme si začali rozumět.
Překazil to 4.5.2011 ranní telefonát ze stáje a zcela nečekaný odchod Nordi na věčně zelené pastviny.
Pro mě skoro abstinenta následovalo 14 dní spaní s flaškou u postele…

Ale ke koním mě to táhlo brzy znova… Vyrazila jsem na kurz se Zuzkou Prokopovou, kam přijela i Tereza a její minipony Kešu.
Malý roztomilý ryzák. A já se zamilovala. 💚

4.11.2011 se mi splnil sen. Přivezla jsem si předčasný vánoční dárek. Malé rezaté rok a půl staré hříbátko miniponíka, které nic neumělo, a nedalo se ani odchytit.

Splněný sen se jmenoval MIA.

A jak se později ukázalo, je to doopravdy splněný sen – úžasné charakterní zvíře, které jde do všeho, co panička vymyslí.

Zároveň to je pro mě velká celoživotní zodpovědnost nezkazit její úžasný charakter.

V září 2012 se Mia málem schvátila a musela na dietu.
Jakmile byl někdo na dvoře – řehtala. Začala jsem shánět rychle druhého parťáka. Na bazoši jsem objevila inzerát, který mě oslovil. Vyměnili jsme si pár e-mailů ve kterých jsem zjistila, že se s majitelkou známe z veterinárních seminářů s MVDr. Dominikou Švehlovou. Ošetřovatelku ve stáji jim zase pro změnu dělala holčina, se kterou jsme chodili do jezdeckého klubu, kde jsem s koňmi začínala (aneb jak je ten koňský svět malý).

V pátek odpoledne 6.9.2012 jsem si půjčila hengr a s taťkou jsme vyrazili směr Broumov. Čekala tam na mě černá minishetlandka, trochu koule, ale jinak se zdála být v pohodě a zdravá. Podepsala jsem kupní smlouvu, naložila do hengru a jeli jsme za Miou.

A já se stala majitelkou Carmen – svého druhého miniponíka.

Miniponíka, který byl úplným opakem Mii, ale ze kterého se stal úžasný parťák, i když občas to je prostě Carmuš. 🙂 

Čemu se s miniponíky věnuji?

Společně se vzděláváme.
Tréninkové lekce jsme měli se Zuzkou Prokopovou (partnership), Jana (Vijou) Plačkovou (horsemanship), Helenou Enenkelovou (pozitivní motivace) nebo Terezou Frollo (akademické jezdectví).

Předáváme radost a pozitivní energii dětem, rodičům, babičkám a dědům při vystoupeních a návštěvách sanatorií a domovů pro seniory.

Čím dál častěji se na mě začali obracet majitelé miniponíků s žádostí o pomoc a radu.

Proto vznikl tento projekt Minipony pro radost, který má dva cíle:
1. ukázat miniponíky jako všestranné parťáky pro všechny generace.
2. pomoci majitelům miniponíků s tréninkem jejich čtyřnohých parťáků, aby si společně strávený čas užívali stejně jako já s těmi mými.

Společně se můžeme potkat:

Online tréninková konzultace

Potřebuješ, aby se někdo na Tvoji práci s miniponym podíval, opravil chyby a nasměřoval kam dál? Řešíš s miniponym nějaký problém, a nevíš jak ho vyřešit? Nemáš nikoho ve svém okolí, kdo by Tě nasměřoval?