Píše se 3.12.2019, a já se stávám hrdou majitelkou svého prvního koně haflinga Norise.
Už při zkoušení před jeho koupí mě řádně otestoval, a já věděla, že to nebude snadné.
Ale že se během prvního týdne dostanu na úplné dno, jsem fakt nečekala.
Splněné sny se neprodávají, musela jsem začít hledat cestu, jak se vzájemně domluvíme.
A povedlo se.
Naše cesta byla ve znamení horsemanshipu, školy Lehkosti dle Philippe Karla a změny ustájení.
Když jsem si ho vezla domů, řekla jsem, že u mně zůstane až do jeho smrti. Ale v té době jsem netušila, že ta smrt přijde, tak brzy.
Vše začalo vypadat nadějně, a my jsme si začali rozumět.
Překazil to 4.5.2011 ranní telefonát ze stáje a zcela nečekaný odchod Nordi na věčně zelené pastviny.
Pro mě skoro abstinenta následovalo 14 dní spaní s flaškou u postele.