Mia, moje vnitřní zrcadlo

Vyrazily jsme s Miou na procházku do lesa. Miuš nejde v klidu, ba naopak kluše, táhne mě a vše využívá k tomu, aby mohla dělat „bordel“.

Snažím se ji uklidnit hlasem, ale nepomáhá to.
Snažím se ji uklidnit tušírkou, kterou ji dávám před plece, a na kterou reaguje jen na gesto, tentokrát to nefunguje.

Po 5 minutách, kdy moje ne zrovna ideální zimní kondička dostává zabrat, kdy moje mysl by ji nejraději na místě seřezala tušírkou, kterou držím v ruce, aby se „probrala a začala mě vnímat“, MNĚ TO DOŠLO!

Já po ní chci, aby šla v klidu, ale sama jsem VNITŘNĚ NASPEEDOVANÁ, NEJSEM V KLIDU. 
V hlavě mi jede, že ještě musím vzít Carmen, že po cestě ze stáje musím jet natankovat, že musím dojet nakoupit, že musím stihnout ještě to a to…

V mém případě se O VNITŘNÍM KLIDU, UVOLNĚNÍ, o tom, že jsem TADY A TEĎ, nedá mluvit. Jsem myšlenkami v budoucnu, a přitom chci po Mie, aby fungovala tady a teď. 
To je ode mě trochu nelogické, nezdá se Ti? 

Miniponíci žijí TADY A TEĎ, nepřemýšlí nad tím, co bude PAK. Pokud chceš, aby s Tebou spolupracovali, musíš i Ty být TADY A TEĎ s nimi, nesmíš řešit, co bude PAK až pojedeš domů.

Pokud chceš, aby byl Tvůj miniponík v klidu, musíš být i Ty vnitřně v klidu, být uvolněná, musíš se na něj soustředit. Nesmí se Ti v hlavě točit neustále myšlenky, co vše ještě ten den potřebuješ stihnout a zařídit, protože v tu chvíli nejsi v klidu a uvolněná, ale naopak si vnitrně naspeedovaná, a to přeneseš i na svého parťáka. 

Ano, jsou typy miniponíků, kterým to bude jedno, a na Tvůj momentální stav nezareagují, ale pokud máš miniponíka se kterým pracuješ, kterého už nějaký ten pátek máš, který je citlivý, zareaguje stejně jako moje Mia. 

Jak jsem tuto situaci vyřešila?

Pomohlo mi dýchání. V ten moment, jak jsem si to uvědomila, dala jsem si dechové cvičení.

Zhluboka jsem se pomalu nadechla – zadržela dech a u toho počítala do 5 – a zase pomalu vydechla. 

Při nádechu by si měla do hrudního koše nadechnout, co nejvíce vzduchu. Při výdechu by si naopak měla všechen vzduch vydechnout. Takto jsem to několikrát opakovala. 

Díky dechovému cvičení jsem se dostala do stavu TADY a TEĎ, a vnitřně se uvolnila. 

Mia okamžitě na to zareagovala, uklidnila se a zbytek procházky byl v klidu a v pohodě. 🙂
Šla v tempu, které mně vyhovovalo, netáhla, neměla tendence dělat „bordel“ a moje mysl se nemusela ovládat, abych ji „neseřezala“ tušírkou.

Společnou procházku jsme si užili, a pro mě nakonec byla i relaxem po pracovním dopoledni. 

Pokud se stane i Tobě něco podobného, kdy Tvůj parťák nebude spolupracovat podle Tvých představ, ZASTAV SE a ZAMYSLI SE nad tím v jakém vnitřním rozpoložení se právě nacházíš.
Jsi v klidu s myšlenkami na Tvého miniponíka nebo je Tvoje mysl úplně někde jinde? 

Třeba jen Tvůj parťák je Tvé vnitřní zrcadlo. Možná ve svém vnitřním zrcadle právě vidíš něco, co vidět nechceš, ale DOVOL SI TO PŘIJMOUT, jen tak s tím můžeš pracovat dál. Jen tak se můžeš posunout o další krok dál nejen ve vztahu s Tvým parťákem, ale i třeba v životě. 

Měj miniponíky pro radost i Ty 💚 ,
Monika  

Líbí se ti článek, a nechceš přijít o další článek?
PŘIHLAS SE k miniponíkovskému zpravodaji.